Kateřina Rudčenková: Tchyně nemá jazyk
knihu vybral Štěpán Kučera
Povídky Kateřiny Rudčenkové propojuje
téma, jak dát životu smysl, čím ho naplnit, jak si
podržet štěstí. Hlavní hrdinky, které jsou
možná jen tvářemi hrdinky jediné, to
zkoušejí různými cestami – a
výsledná sbírka je čtivou „cestovní
zprávou“ o podobném hledání. K
nejpůsobivějším povídkám patří ty o
spirituálních prožitcích, v nichž se
prostřednictvím hrdinčiny osobní zkušenosti
dočítáme o věcech nadosobních (které nejsou
tak individuální, jak by se mohlo zdát, protože
vyrůstají z kolektivního kulturního
podhoubí lidstva). Melancholie se tu mísí s
humorem, próza s poetickým vnímáním. Rudčenková využívá
různé formy: od divadelních monologů po poctu
experimentálnímu románu, a
nasazováním těchto masek odhaluje svou skutečnou
autorskou tvář – tvář zkušené
kouzelnice se slovy a citlivé vypravěčky. (Odeon)
