Čtenářský deník 2021 Kateřina Rudčenková: AMÁLIINA NEHYBNOST Před pár týdny se vyhlašovaly výsledky tradiční Literární ceny Knižního klubu (http://lckk.cz/). Zvítězil román Dominiky Prejdové Z čeho je den, na druhém místě se umístila (a Literární cenu Týdeníku Reflex získala) Amáliina nehybnost Kateřiny Rudčenkové. Na vyhlašování se četly ukázky. Zatímco ukázka z vítězného románu mě nudila, Amáliinu nehybnost nedokázal odrovnat ani příšerný projev předčítající. Zaujala. Hodně. Protože je to knížečka útlounká, přečetla jsem ji docela rychle během jedné neděle. Vlastně to není román, ale spíš takový psychoterapeutický deníček hrdinky, ve kterém titulní Amálie řeší všechny zdánlivě banální životní problémy, co tak ženy ve věku 35–45 let, pokud nemají děti, řeší. Matka. Muži. Dítě ano/ne. A taky trochu „co tu vlastně dělám“. Lidem v jiné životní situaci se to může zdát o ničem a co furt řeší a to nemá žádné větší starosti a kdyby tak měla děti, tak by věděla, a… Ale žen v Amáliině situaci je příliš velké množství, než aby se to dalo jen tak přejít mávnutím rukou a okřídleným „na řepu“, protože to, co se zdá příčinou (nemá rodinu, tak má čas řešit blbosti), je ve skutečnosti následkem. Traumat, která způsobila, že je, jaká je, a mimo jiné proto nemá rodinu. A možná taky toho, že dlouho netuší, že mít rodinu není jediná (natož ta nejlepší) životní cesta. Amáliina nehybnost se tak pro určitou nezanedbatelnou demografickou skupinu může stát přímo generační výpovědí. Mě na ní, kromě toho, že jsem se u mnoha scén od srdce zasmála (místy s takovou mírně nahořklou, a jindy zase slaně dojatou příchutí), naprosto nadchl jazyk a styl. Amálie není ufňukaný text. Je to text příjemně vtipný, sarkastický, stylově v tom sarkasmu krásně vybroušený a úsporný a v přesně odměřené míře tak trochu příjemně/nepříjemně pod kůží vrtající. Díky, Amálie! (Na snímku z udílení cen autorka, můj bratr a administrátor soutěže Jindřich Jůzl a někdejší druh ve zbrani v encyklopedii Universum a nyní ředitel nakladatelství Euromedia Group Antonín Kočí.)         Jindřich Jůzl, Kateřina Rudčenková, Antonín Kočí (Foto: Jana Jůzlová)