Odehrává se ve vnitřním prostoru Jejího pocitu zpacifikovanosti.

Být zpacifikovaná, být sevřená městem, vnímat strnulé pohledy cestujících v metru, cítit se svázaná tím neviditelným… a sledovat sama sebe v odrazu skel. Mít milého, který je stále doma, protože nemůže ven… je z něj vidět jen světlo. On doma vytváří umění na doma. Odjezdem do Londýna se asi mnoho nezmění. Ona tu musí vytvořit dílo s politickým poselstvím. Takže o čem. Snad ne o utrpení žen. Co když z ní zbude jenom kostra? Musí se umění ukazovat? Je důležité se obětovat pro druhé, nebo stačí síla představivosti? Spočívat v intimním prostoru vztahu… žít v poklidu, bez dětí, jen pro sebe. Co je jisté a co nakonec zbývá. Ta představivost. Sartre. Žlutý kůň. Zjeví se všechno, na co Ona pomyslí? A budou v tom oba moci žít dál?